Efektivní řešení Problému znečištění ovzduší vyžaduje znát příčiny tohoto problému. Za hlavní zdroje znečištění se typicky uvádí čtveřice
- průmysl,
- doprava,
- lokální topeniště,
- přenos z Polska.
Panují ale značné dohady o tom, který z těchto zdrojů má na znečištění ovzduší vliv největší, případně jak velký.[1] Často se zaměňuje situace znečištěného ovzduší v celé České republice a v Moravskoslezském kraji, který je svými úrovněmi znečištěného ovzduší zcela unikátní a odlišný.[2][3]
Dosavadní kampaně a studie
V letech 2011 a 2012 probíhalo na území Moravskoslezského kraje několik kampaní, které řešily vždy jedno ze čtyř výše uvedených témat.[4] Snažit se o snižování vlivu všech domnělých příčin znečištěného ovzduší najednou je ale nutně neefektivní – nevíme, zda se každá příčina podílí na znečištění ovzduší pouze čtvrtinově, nebo třeba z devadesáti procent. Poměr vynaložených finančních a jiných prostředků by měl odpovídat poměru vlivu jednotlivých faktorů. Dokud ale tento poměr není znám, nelze dobře rozhodnout o tom, kolik prostředků je potřeba na jaké téma alokovat.
Pro efektivní řešení problému znečištěného ovzduší je nutné vědět, který prvek má největší vliv, a jak by bylo možné ho snížit.
Nedá se říci, že by se výše zmíněné kampaně neopíraly o nějaké věcně a vědecky podložené studie toho, proč je daná možná příčina znečištění ovzduší podstatná. Často jsou ale tyto dosavadní studie založené na nepříliš věrohodných vědeckých metodách, a dokonce jsou velmi často ve vzájemném protikladu. Jedna vědecká studie pak ve svých závěrech přímo popírá jinou studii, jindy jsou zase závěry dělány jen o některých jednotlivých jevech, bez vyvozování obecnějších závěrů.
Problémy studií
Problematické na dosavadních studiích znečištěného ovzduší jsou jejich zdrojová data a metody práce s těmito daty. Zdrojovými daty bývají téměř výlučně
- emisní bilance, nebo
- imisní data
Emisní bilance jsou údaje o tom, který zdroj vypouští do ovzduší kolik škodlivin. Tyto údaje jsou částečně založené na měřeních přímo u zdrojů, například měření na komínech, a částečně na odhadech a propočtech – například na datech Českého statistického úřadu o počtu domácností s vlastním vytápěním na tuhá paliva, apod. Je zjevné, že taková data odpovídají realitě jen přibližně, a že je těžké určit, který zdroj má na svědomí to znečištění, které pak dlouhodobě zůstává v ovzduší. Imisní data zase situaci popisují „příliš pozdě“ – až když se znečištění ovzduší bez zjevných příčin objeví v nějaké jiné oblasti.
Problematické jsou i metody práce se zdrojovými daty. Každá studie výchozí problematická data dosazuje do svého vlastního matematického modelu. Tento model pak s daty nějak pracuje a dá výsledek. Různé modely mohou různě předpokládat, jak se znečištění vzduchem šíří a tedy odkud přišlo. Zatímco pro některé jiné znečišťující látky jsou modely jejich šíření ověřené a funkční, pro polétavý prach je situace často složitější. Z pochybných datech o zdrojích emisí se pak pochybnými metodami dostáváme k výsledkům, které jsou nikoliv překvapivě často ve vzájemném rozporu.[5]
Jak z toho ven? Nadějí jsou zcela odlišně pojaté nové výzkumy.